Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Co je deprese, příznaky, domácí léčení deprese Deprese je stav skleslosti a sklíčenosti - jde o onemocnění celého těla - postihuje organismus, nervovou soustavu, duševní složku, myšlení i chování. Ovlivňuje spánek i chuť k jídlu, pocity vůči sobě samému i způsob uvažování o lidech a věcech kolem sebe a přístup k nim. Příznaky mohou přetrvávat týdny, měsíce i roky. Lidé trpící depresí se obvykle straní společnosti. Objevuje se apatie k dění kolem sebe, ztrácí se schopnost prožívat radost. Mnozí postižení pomýšlejí na smrt a uvažují o sebevraždě. K depresi se přidá migréna, bolesti břicha a jiné potíže somatické, které se projevují na kterémkoliv orgánu těla. Příčinou depresí je napětí, stres v zaměstnání v rodině, ve škole apod. Ale deprese může vzniknout jako následek nesprávného stravování, po zvýšené konzumaci sladkostí, u dětí po pití Coca Coly, kdy v první fázi je vzrušení až agrese a poté následuje pokles a deprese. K tomu se přidává nedostatek pohybu, sedavé zaměstnání, u dětí vysedávání u počítače či videa. Deprese bývá také součástí některých nemocí, jako jsou poruchy štítné žlázy, některé metabolické poruchy, stavy po prodělané mononukleóze, borelióze či po prodělaných dopravních nehodách, pracovních úrazech…. Léčba deprese: Měla by spočívat ve změně životního stylu se zaměření na pravidelný pohyb, cvičení, na dostatek odpočinku, ale také v udržování aktivní mysli, vyhýbání se stresovým situacím. Rozhodně je na místě vhodná dieta s omezením sladkostí a spíše s převahou zeleniny. Sem také patří posilování imunity a psychiky přírodními prostředky. Uvedl bych například - Avenamax- výluh z ovesných klíčků, Echinamax - extrakt z čerstvé rostliny Echinacea purpurea. Herbamax- extrakt z léčivých rostlin, jako jsou benedikt, hloh, jablečník, kontryhel, přeslička, řepík, tužebník, zlatobýl apod. Nabízí se kombinace bylin se zaměřením přímo na deprese, jako jsouLife Enhancer, kterými léčili lékaři své imperátory z dynastie Ming již v dávné minulosti, a jak se ukázalo podle moderních výzkumů, jsou stále účinné.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Já a moje deprese, nerozlučná dvojka.

(Blanka, 16. 2. 2009 7:19)

Ahojky, čtu si tu vaše příspšvky i když jsem se na tyto stránky dostala skoro omylem. dost se mě toto téma týká. Já se léčím již skoro 20 let u odborníků a jsem š´tastná, že mi dokázali pomoci. vše začalo, když jsme se přestěhovali do nového prostředí. já ztratila kamarády, přátele, práci. A i když sem se strašně do domečku těšila, najednou jse po roce měla všeho nad hlavu. Nespala jsem, hubla o když jsem pravidelně jedla a nic mě nebavilo, ze všeho jsem měla strach. Šla jsem na PN a lékařka poznala z mého chování, že potřebuji psychiatra. Jka já se strašně styděla. Co když mě tam někdo uvidí? teď jsem šťastná, že to tak dopadlo. Stava deprese mě přepadají nepravidelně, většinou po větší zátěži. Půl roku po porodu, po úmrtí mamky, bratra. ale vždy je nutné vydržet, užívat léky a najít si práci, která člověka odvede od jeho chmurných myšlenek. Já skončila v invalidním důchodu, doopatrovala jsem postiženou maminku skoro dvacet let, teď se starám o tatínka, vychovávám dvy syny, 20 a 17 let. Nejdůležitější je podpora rodiny a přátel. Našla jsem sinové koníčky, cvičím jógu, jezdím na koni, občas pomohu kamarátce v kanceláři. Chodíme na plesy, zábavy, výlety, dovolené. po tom, co jsme si už museli prožít, si vážím každého dne, co prožiji bez potíží. Hlavnmš ten minulý rok byl velice náročný, byla jsem 2x hospitalizovaná kvůli depresi, myslela jsem na sebevraždu. Ocitla jsem se na chvíli i na druhém břehu, ale láska k mým milovaným a snaha lékařů mě dokázali vrátit zpět. Jsem jim za to neskonale vděčná. Přeji Vám všem, podobně postiženým, najděte odvahu, běžte za odborníkem, nestyďte se. je to nemoc jako každá jiná, jen o to horší, že není vidět! Mějte se krásně! Blanka

Deprese? ne.. stres..

(Mat, 7. 3. 2008 0:10)

Sice netrpím depresema, ale mohu se podělit o své zkušenosti s dlouhodobým psychickým nátlakem..

Vše začalo nástupem na novou školu, přesnějí na 2. stupeň základní školy.. Vzhledem k mým psychisckým a rozumovým vlastnostem jsem byl oproti věem spolužákům hodně napřed ve vývoji (psychyckém) a oni mě naprosto vyřadili z kolektivu. již toto je pro dítě dost závažné. další ranou bylo, když si ze mě část spolužáků začala cíleně dělat srandu. to přerostlo v ponižování a psychickou šikanu. následovalo ponižování celou třídou a velikou většinou školy.. závěrem přibyla šikana fyzická...

popsaný stav trval rok. v té době jsem byl hodně smutný, dost často zoufalý a trpěl jsem silnými bolestmi hlavy. v té době došlo k mým prvním migrénám.. celá situace se na mě podepsala tak, že jsem kašlal na školu, kašlal na všechny povinosti a na cokoli, co bylo byť nepřímo spojeno se základkou.. závěr? myšlenky na sebevraždu, ztráta mnoha přátel, psychycké dozrání a utužení sebeovládání. nebýt těch pár přátel co tehdy byli se mnou a drželi mě, a nebýt rodiny, možná bych tyto řádky nikdy nemohl napsat..

P.S.: chtěl bych jen podotknout, že na jedné z 32 základních škol v Plzni bylo tehdy minimálně 5 dalších podobných případů, z nichž některé zkončili u psychiatrů...

depka

(miki, 31. 10. 2007 19:53)

ahoj, mne je 27 rokov a depresiami trpim snad uz aj 10 rokov uz ani neviem, kedy zacala. Stav uzkosti je pre mna dennou rutinou, hlavne rano. Uz citim po ranu, ako mi v rukach a nohah vibruje nieco. Obcas sa mi trasu ruky a keby som mala nieco povedat do eteru tak sa asi zosypem. Niekede je to dobre, nieje to stale. Myslienky su negativne, zacne mi busit srdce..fuj.. som mlada, pekna, zdrava.. a toto.. snazim sa, citam knizky, ale stejne za cas som spet v depke. Normalne sa furt usmievam a su pozitivne naladena, ale vzdy sa to vrati.

Terezce

(Lenka, 7. 6. 2007 23:01)

Ahoj Terezko,taky jsem měla stršný obavy zajít k Psychiatrovi,ale nakonec jsem se překonala.Říkala jsem si co si o me asi lidi pomyslí když tam zajdu?Co mu tam budu vyprávět?Každý at si myslí co chce, oni ti nepomůžou,hlavně tě ani nepochopí,protože to v životě nezažili!Kašli na ně!Jedině lékař ti pomůže,on je na nás zvyklý.Já se mu dokonce rozplakala v ordinaci jak mi bylo zle.Vysvětlíš mu přesně ty stavy co popisuješ tady a on se te bude hodně vyptávat na rodinu,skolu apod.Je to pohoda o nic nejde.Když půjdeš k zubaři tak taky budeš muset říct,který zoubek tě bolí:-)objednej se na nejbližší poliklinice,kterou máš u svého bydliště a klidně obejdi praktickeho lekaře,ten ti stejnak nepomuže.K psychiatrovi mužeš na vlastní žádost.Ničeho se neboj,o proti tobě jsem starší,ale relativně taky ještě mladá.Tak jsem z toho byla z počátku taky dost přepadlá.Nevzdávej to:-)

Zdravím

(Tereka, 31. 5. 2007 21:44)

Je mi sice teprve 16, ale už tak dva roky depresemi trpim. Sou to hrozné stavy. V jednu chvíli sem třeba veselá a pak to na mě padne. Šílená nechuť k životu, na kamarády sem protivná protože na ně nemám náladu a nejradši bych v tu chvíli byla sama. Vždycky se mi chce hrozně brečet. Co mi občas tak trochu pomůže je hudba, ale neni to žádná sláva. Moje deprese začali asi před rokem a půl,když sem se neštasně zamilovala a trvá to do teď. Sice s tím klukem máme teď velmi blízký vztah,ale občas co udělá nebo řekne si asi moc vemu k srdci a mám chuť se všim skoncovat.Možná si řikáte že sem jenom malá holka která z toho ještě vyroste,ale já vim že ne. Kdyby ste mě poznali tak by ste třeba ani netušili že něčim takový trpim hrozně to v sobě cisim,snažim se to potlačit a jít k lékaři se mi nechce,co bych mu asi tak řekla...?"Dobrý den,sem divná a trpim depkama,pomoc?"Ne to bych asi nedokázala..:-(

ahoj

(petra, 17. 5. 2007 2:28)

Před rokem jsem zjistila,že se semnou něco děje.Měla jsem divné myšlenky,motala se mi hlava,byla jsem šíleně unavená přes den.Neměla jsem chut k lídlu.V noci zase nabitá energii a nemohla jsem spát.Byla jsem velmi smutná,stále jsem plakala.neměla jsem naládu se scházet se svými přáteli a skoro ani s rodinou.Věci, které mě dríve těšili mě už přestali zajímat.Tak jsem navstívila psyciatra ten naordinoval Citalon a Stilnox na spani.
Těd už se cítím o něco líp,ale jeste to porad neni ono.Studuji dalkově skolu.Tak po zkouškach by to mohlo být snadnější.To bych nemusela mit takovy stres.Protoze prace,skola a domacnost.To na zenskou je moc.Držím všem palce

jak možná vyzrát na deprese i pro Vás

(Zdenek, 25. 2. 2007 11:56)

zjistil jsem, že mé deprese souvisí s nesprávným zadržováním krve v hlavě následně se všemi ostatními příznaky popsanými v článku. Zkoušel jsem lecos, ale nejúčinněji funguje ARGINMAX PRO ŽENY, kupodivu nefunguje ten pro muže. Výrobce doporučuje až 3 prášky denně při nedostatečné sexuchtivosti, spolehlivě funguje jeden za dva dny. Mám elán, pracovní nasazení, sebevědomí, chuť do života i na sex, ale hlavně deprese fuč. Doporučuji vyzkoušet

ahoj

(dana, 23. 2. 2007 10:31)

deprese my začali po porodu asi po pul roce šla jsem k lekaři a ten my naordinoval antidepresiva je touž dva roky ale stale se my vrací a ja vím že musím být silná kvuli dětem zatim s depresí jen bojuji

bezmoc

(Janinka, 30. 12. 2006 14:08)

netrpěla jsem depresí po porodu, byla jsem šťastná, od 8 měsíců do posud (dceři budou v březnu 4), dcera nepřetržitě trpěla zápaly plic a campilobacterem ve střevech-což zabraňovalo vstřebávání důležitých živin, dceři nemohl nikdo pomoc, jezdili jsme od doktora k doktoru, po nemocnicích a nejnovějších vyšetřeních, NEMOHLA JSEM SPÁT, ZVRACELA, BYLA UNAVENÁ A TRPĚLA MIGRÉNAMA. Čím déle to trvalo tím více jsem měla problémů AŽ JSEM SI ZAČALA ŘÍKAT ŽE JSEM DIVNÁ, ŽE BYCH CHTĚLA, ABY BYLA NEMOCNÁ, ALE ASPOŃ BYCHOM VĚDĚLI, CO JÍ JE A NĚJAK SE S TÍM VYROVNALI, ALE TA NEJISTOTA BYLA DĚSIVÁ, manžel mne dotlačil k lékaři a po roce užívání léků, můžu ráno vstát a věnovat se těm, kteří mne potřebují a mají rádi. NEODKLÁDEJTE LÉČBU, NENÍ TO NIC POTUPNÉHO, NAOPAK JE TO ODVÁŽNÉ A CHYTRÉ VČAS SI PŘIZNAT, ŽE POTŘEBUJI POMOC ŽE TO SÁM NEZVLÁDNU.

ahojky!

(Verča, 27. 12. 2006 14:42)

Já jsem na tom byla po porodu stejně, ale spíše bezprostředně, kdy jsem měla stavy, že jsem toužila po tom, aby malá už nebyla. Styděla jsem se za své pocity... dneska už vím že šlo o depresi, která naštěstí odezněla nějak sama, ale jsem od té doby hodně citlivá a deprese se opakují. Zrovna píšu absolventskou práci o depresích, jsem zdravotní sestřička a tak už vím, jak deprese bolí - více než cokoliv tělesného!

Má vlastní zkušenost

(Klára, 19. 12. 2006 12:57)

Ahojky, také asi půl roku po porodu jsem začala trpět depresemi, také jsem se to snažila zvládat sama, ale nešlo to, navštívila jsem odborníka ten mi pomochl, užívám antidepresiva a jsem opět š´tastná.

deprese

(romana, 12. 12. 2006 22:52)

dobry den,mame tří leteho syna a po celkem komplikovanem porodu jsem začala mít deprese.Mívam to okolo leta vždy termin porodu a navic i ted na podzim.Pokud bych tohle nezažila nevěřila bych nikdy co člověk může cítit a do jakeho psychyckeho tlaku se muže dostat.Vždy se snažím to vždy zvladnout ale je to moc těšké,proto všechny vyzívam nenechavejte si sve špatné pocity pro sebe a jděte za odborníky.Je to možna blbí ale leky mi pomahaji.Budte hlavně vytrvalí a trpšliví zatím paček R.